Aktuality

Úhyn gaviála a usmrcení bílé tygřice

Vydáno: 29.11.2009

 

17. listopad 2009 nebyl jen státním svátkem, ale i smutným dnem pro Zoo Praha. Uhynula jedna ze samic gaviála indického. Byla sice „outsiderem“ celé skupiny, menšího vzrůstu, nicméně žádné znaky onemocnění u ní nebyly patrné. Provedená pitva prokázala coby příčinu úhynu akutní zánět žaludku, jež vedl k selhání základních životních funkcí. Zpřesnění přinesou v následujících týdnech ještě laboratorní testy. Po této nešťastné události zůstávají v pavilonu Chambal tři samci, tři samice a žádné příznaky onemocnění nevykazují. Úhyny krokodýlů vůbec nebývají běžné, zejména dosáhnou-li délky přes jeden metr a věku pěti let jako tomu bylo v tomto případě.
Shodou okolností došlo o dva dny později i k nešťastnému usmrcení samice bílého tygra v Zoo Liberec dvojicí lvů, kteří se nějakým nedopatřením dostali k tygřici do venkovního výběhu. Můžeme si jen povzdychnout nad povrchní reakcí tuzemských médií a jejich snaze o zatraktivnění zpravodajství bez hlubší znalosti problematiky. Zpráva se objevila na titulních stránkách novin a to i relativně seriózních plátků, jež neopomněly zdůraznit vzácnost usmrcené samice. Případ je to nepochybně smutný a politováníhodný, nicméně podíváme-li se na věc ryze zoologickým pohledem, ztrátou tygřice k žádné zásadní škodě nedošlo. Za prvé nejsou bílí tygři z biologického hlediska žádnou vzácností, v podstatě jen barevnou odchylkou, která obvykle v přírodě nemá šanci na dlouhodobější přežití a tak jsou životaschopní jen v péči člověka. Za druhé se tygři v zoologických zahradách množí tak dobře, že chovatelé jejich příliš častému rozmnožování spíše brání. Za třetí bylo tygřici již sedmnáct let, což je věk vysoce převyšující běžnou délku života tygra v přírodě. Její životní pouť byla tak jako tak u konce.
Naproti tomu se zprávička o úhynu gaviálí samice objevila jen v některých médiích a to ještě na x-té straně. Její úhyn je přitom výrazně vyšší ztrátou. Měla před sebou teoretických šedesát až osmdesát let života a potenciál přivést na svět desítky až stovky mláďat. Tygři indičtí i gaviálové pocházejí shodou okolností z jedné země. I indické úřady, ruku v ruce s místními médii si ovšem jako vlajkové lodě svých ochranářských projektů zvolily tygry a slony. Pro širokou laickou veřejnost jsou tyto dva druhy velmi atraktivní. Ne tak gaviál. Počet semiadultních a dospělých jedinců v přírodě zřejmě v současnosti nepřekračuje dvěstě kusů, v péči člověka jsou jich celosvětově jen desítky a mimo Indii doposud k žádnému rozmnožení nedošlo. Proto je ztráta semiadultní samice z pražského chovu velmi nepříjemnou zprávou.
Masovým sdělovacím prostředkům takové souvislosti zpravidla unikají a i to je důvod proč se snažíme třeba i na tomto webu nabídnout poněkud zasvěcenější pohled.
Text a foto: Libor Kopečný