Čínský aligátor Alligator sinensis je považován za nejvíce kriticky ohrožený druh a to následkem ztráty jeho přirozených lokalit a malého počtu fragmentované populace. Nejdůležitější roli pro zotavení populace hraje obnova mokřin a reintrodukce. Byla provedena první zkouška a to vypuštění 3 dospělých aligátorů čínských do rybníků Hongxing, Xuancheng v jižní provincii Anhui. Tato zvířata byla sledována od května do října 2003 pomocí radiového vysílače.

Předpokládá se, že po uplynutí doby přizpůsobování aligátoři přijmou tato místa za svoje domovské teritorium. Dva ze tří aligátorů byli sledováni po celé uvedené období. Samci žili na území velkém 7,61 ha, samice na 4.00 ha. Tři důležité faktory hrály roli při vypouštění aligátorů a to teplota vody, výška hladiny a denní přesuny. Rádiovým sledováním bylo zjištěno, že se teritoria překrývají přičemž součástí je jeden velký ostrov v rybníku. Tento ostrov je známý jako jediné místo kde divoká populace hnízdí. Agresivní chování mezi původními aligátory a vypuštěnými bylo v okolí ostrova zaznamenáno v době rozmnožování. Všichni tři vypuštění aligátoři přežili zimu 2003 a ve stejném rybníku se nacházeli i v roce 2008. To znamená, že místo Hongxing je vhodnou lokalitou pro reintrodukci.

Nicméně, nízká hladina rybníku v srpnu a září, která je způsobena zavlažováním zemědělské půdy, je velkou hrozbou pro aligátory. Proto je nutné zajistit rovnováhu mezi zavlažováním půdy a potřebnou výškou hladiny rybníka v uvedeném období.

Ztráta přirozených lokalit je hrozbou nejen pro celou biodiverzitu, ale samozřejmě i pro veškerou divokou zvěř v Číně. Čínský aligátor je (dobrý) příklad takové hrozby. Tento druh je považován IUNC za jeden z nejvíce kriticky ohrožených krokodýlů hlavně následkem ztráty lokalit. Aligátor čínský je malý krokodýl který v minulosti obýval rozsáhlé oblasti dolního a středního toku řeky Yangtze. Tato oblast se jako jedna z prvních začala přeměňovat na zemědělskou půdu a ztráta mokřin v nížinách pokračovala po dobu 7000 let.

Od roku 1950 byl aligátor čínský vzácnější a vzácnější až se vyskytoval pouze na malých lokalitách v jižním Anhui a přiléhající provincii Zhejiang. Mezi lety 1950 až 1980 se dokonce zbylé stavy populace snížily o 75%. Čínský aligátor byl v Číně vyhlášen jako ohrožený druh v roce 1972, zařazen do CITES I a dále byl vyhlášeno území o velikosti 433 km2 jako Národní park pro čínské aligátory ( NCAR). Součástí tohoto parku je výzkumné a chovné středisko pro reintrodukci aligátorů čínských (ARCCAR), které vzniklo na přelomu let 1979/80. Nehledě na to, že za poměrně krátkou dobu se v tomto zařízení nacházelo přes 7000 jedinců, začátkem 21. stoleti žilo ve volné přírodě pouze 120 jedinců z původních 5000 – 6000 žijících v roce 1950.

V současnosti byli aligátoři čínští pozorováni na šestnácti malých místech v jižní Anhui a přiléhající provincii Zhejiang s celkovou rozlohou 100 ha. Poslední terénní průzkumy zjistily výskyt aligátorů jen na 14 chráněných místech, přičemž největší populace 6 jedinců žije na rybníku o ploše 3,37 ha.

Velice roztříštěná populace, nedostatek přirozených lokalit a malá velikost divoké populace, tak to jsou tři faktory, znamenající zánik divokých aligátorů čínských v přírodě jestliže se neprovedou patřičná ochranná opatření a vhodná reintrodukce.

Velké množství aligátorů chovaných v zajetí je důležité, neboť k úspěšnému obnovení populace je třeba vypustit více jak 2000 jedinců a postupovat obdobně jako u reintrodukce krokodýla orinockého a gaviála indického s cílem zvětšit populaci v NCAR a vytvořit nové populace v obnovených mokřinách. Stálé rybníky a mokřiny v aligátořích lokalitách jsou pro přežití rozhodující, zejména z důvodu pohybu mezi zemí a souší, což je důležité pro jejich termoregulaci.

Bohužel zbývající divoké lokality v NCAR jsou vystaveny intenzivní zemědělské kultivaci, hlavně z důvodu pěstování rýže. Pravidelné zavlažování v různých období způsobuje dramatický pokles vody v rybnících i mokřinách a to je velká hrozba pro přežití reintrodukovaných aligátorů.

První pokusné vypuštění aligátorů čínských bylo provedeno v chráněné vodní lokalitě v Hongxing v roce 2003. Rybník v Hongxing  tvoří malou vodní plochu (8 ha). Byl vytvořen přehrazením malého potoka v roce 1958, mezi nízkými kopci a hospodářskou krajinou. Voda v rybníku je využívaná k zavlažování a rybolovu. Hloubka vody je v rozmezí 4,5 m na severní straně a 0,4 m., na straně jižní. Jsou zde dva ostrovy, menší je velký 50 m2 a větší 600 m2, který je a vždy byl využíván divokou populací k hnízdění. V roce 1999 zde byla populace odhadnuta na 10 jedinců a v roce 2003 na 8 jedinců. V Hongxing jsou teploty velice extrémní a to v lednu 14 °C., a v červenci 41,7 °C. Průměrné roční srážky zde činí 1180 mm. Půda přiléhající k jižní straně rybníku je využívaná pro pěstování rýže. Severní břeh je tvořen hrází, ale na severovýchodním a severozápadním břehu se nachází sekundární les. Hlavní dřeviny tvoří akát Robinia pseudoacacia, Cyclobalanopsis glauca, Castanopsis sclerophylla, Cunninghamia lanceolata, Pterocarya stenoptera,Sassafras tzumu, Quercus spp. a Phyllostachys heterocycla. Křoviny tvoří: Litsea coreana, Symplocos stellaris, Loropetalum chinense, Vaccinium bracteatum, Rosa multiflora a Pleioblastus amarus. Vodní rostliny jsou zde zastoupeny následujícími druhy, nacházející se na východní a jihovýchodní straně: Phragmites communis, Typha orientalis a Acorus calamus.

 

Výběr aligátorů k reintrodukci

Bylo vybráno 13 dospělých aligátorů čínských z ARCCAR, vhodných k tomuto účelu.

Každý z nich byl zvážen, změřen a byl posouzen jeho zdravotní stav. Z těchto byli vybráni nejlepší jedinci a to jeden samec a dvě samice s následujícími parametry:

Samice č.504 – věk: 8 let, váha 13 kg, délka celkem 157,5 cm.

Samice č.584 – věk 8 let, váha 13,5 kg, délka celkem 153,5 cm

Samec č. 528 – věk 8 let, váha 17 kg, délka celkem 168 cm.

Na každého z nich byl upevněn rádiový vysílač TR-4 s anténou typu A-14H a to na dorzální část ocasu. Po upevnění vysílaček, byli aligátoři vypuštěni. Cílem bylo zjistit chování aligátorů v průběhu jednotlivých měsíců s ohledem na teplotu a stav vody, pohyb v dané lokalitě a vzajemné chování mezi vypuštěnými jedinci a původními krokodýly.

 

Sledováním a studiem bylo zjištěno, že aligátor čínský může žít v o hodně menším teritoriu než např. aligátor severoamerický. Další důležitou součástí lokality jsou břehy porostlé stromy a křovinami nejlépe s větvemi převislými nad vodní hladinou. Právě pod nimi byli nejčastěji aligátoři schování v době extrémně vysokých teplot. Navíc vegetační kryt umožňuje aligátorům vyhnout se lidské činnosti. V průběhu rádiového sledování v daném období dramaticky klesla hladina vody v rybníku a to nejvíce v září, kdy klesla na polovinu. V září byla jižní část rybníku úplně suchá, ale hluboká část na severní straně byla málo ovlivněna. Při takto nízké hladině vody se v některých částech rybníku teplota vody pohybovala okolo 39 st.C. Proto je velice důležité aby se mohli schovat v hlubší vodě.

 

Teritoriální chování:

Některé výzkumy krokodýlů ukázaly, že např. u aligátora severoamerického, krokodýla nilského a někdy u krokodýla mořského, není obrana území tak důležitá. Podobné chování bylo zjištěno i u sledovaných aligátorů kde se jejich teritoria překrývala. Nicméně konflikty byly zaznamenány mezi sledovanými a divokými aligátory a to ve vodě okolo velkého ostrova, v období od května do června, kdy dochází k námluvám a páření. Celkem se jednalo o 11 konfliktů: 3 se samicí č. 504 a 8 se samcem č. 528. Samice č. 584 brzy po vypuštění ztratila vysílač a byla tedy ze sledování vyřazena.

Konflikty se vyskytly tehdy, když se vypuštění aligátoři přiblížili k tomuto ostrovu. Divocí je začali ihned honit. Vše bylo ukončeno ústupem vypuštěných aligátorů, což netrvalo déle jak minutu. Tyto konflikty potvrzují, že ostrov je pro vypuštěné aligátory důležitý k hnízdění. V roce 2004 bylo nalezeno nové hnízdo, což znamená, že se jedna z vypuštěných samic plně aklimatizovala a začala se rozmnožovat ( Wang a Thorbjarnarson 2004).

Mnoho studíí ukazuje, že teplota je jeden z hlavních faktorů, který má vliv na chování aligátorů a teplejší roční období má za následek rychlejší a rozsáhlejší pohyb po teritoriu. U sledovaných aligátorů neměla teplota takový vliv, ale možná to bylo zapříčiněno malou vodní plochou. Rádiové sledování v roce 2003 prokázalo, že se v rybníku v Honxing úspěšně usadili. Průzkum v květnu roku 2008 odhalil, že všichni tři vypuštění aligátoři jsou přítomni. Vzhledem k tomuto zjištění může být reintrodukce považována za úspěšnou. I přes tento úspěch bude úřadům v Hongxing navrženo, aby během aktivního období aligátorů, bylo zavlažování přiměřené z důvodu zachování minimální úrovně hladiny v rybníku. Rovněž je důležité aby břehy jižní části rybníku, kde se jeho okraje nacházejí v blízkosti zemědělské půdy, byly osázeny stromy a křovinami.

Co napsat závěrem? Snad jen to, aby takových úspěšných reintrodukcí bylo co nejvíce a nejen u aligátora čínského, ale i u ostatních ohrožených a kriticky ohrožených druhů.

 

Volně přeložil z originálů : Wang Z H,Yao Y Z, et al. Testing reintroduction as a conservation strategy for the critically Chinese alligator. Movements and home range of released captive inviduals. Chinese Sci Bull, 2011, 56: 2586-2593, doi: 10.1007/s11434-011-4615-8

Luboš Kulich